26-06-2419

historie

Myšlenka přenechat řízení společnosti strojům je stará již několik set let. Již na přelomu 20. a 21. století vznikla podzemní vědecká skupina zvaná Matrix, která zavrhla tehdy tradiční von Neumannovskou architekturu počítačů, a zkoušela konstruovat počítače více podobné lidskému mozku, které by mohly samostatně řešit skutečné problémy reálného světa, nikoliv jen jejich abstraktní modely. Praktické využití však tyto stroje získaly až v roce 2047, kdy geniální programátor Nicholas Black přestavil veřejnosti první funkční operační systém pro kvantové počítače (díky tomuto objevu získal historicky první Nobelovu cenu informatiky). Nyní už měla skupina Matrix všechny nástroje k tomu, aby vyrobila a představila veřejnosti svůj prototyp CML - Centrálního Mozku Lidstva.

Politické a tradicionalistické důvody však vedly k tomu, že rozhodovací pravomoci byly strojům přísně zapovězeny zákonem na dalších 100 let. Uvolnění nastalo až po 4. světové válce. Historicky bezprecedentní krutosti, kterých se dopouštěli jehovističtí fundamentalisté při rozšiřování Velkozimbabwské říše, zapustily ve veřejnosti názor, že v lidské přirozenosti je tolik zla a agresivity, že žádnému člověku nelze s čistým svědomím dát právo vládnout nad ostatními. Idea vládnoucího počítače, neovládaného lidskými emocemi, si získávala stále více příznivců.

Tyto ideály vzaly za své koncem 22. století, když hackeři z paramilitární teroristické organizace Green Terminal Power pronikly do vnitřních autorizovaných okruhů CML a zneužili jeho inteligence pro válečné účely. Nikdo netušil, že se jejich úsilí o ovládnutí světa obrátí proti nim. Co nastalo pak, všichni dobře víme. Doba Matrixu, doba temna, doba nadvlády strojů, doba kdy člověk byl degradován pouze na biologický zdroj energie pro stroje.

První vzpouru lidí proti strojům vedl partyzánský vůdce Thomas A. Anderson zvaný též Neo. V roce 2255 rozpoutal povstání, bohužel neúspěšné - přes 200 povstalců v boji zahynulo. Přesto se nevzdal a hned rok nato se skoro dvojnásobnou armádou zaútočil na stroje znovu. Při slavné hackerské akci zvané Matrix Reloaded se čtyři týmy dostaly až k centrálnímu počítači a podařilo se jim ho deaktivovat. Ani tehdy však nebylo vyhráno - řízení strojů bylo v té době již silně distribuované, a strojům se podařilo celou armádu povstalců hned nato uzavřít do virtuálního vězení zvaného Kostka. Několika lidem se však podařilo z vězení uniknout. Ti během dalšího roku osvobodili většinu vězněných kyberpartyzánů a v třetím povstání zvaném Matrix Revolutions nad počítači definitivně zvítězili.

I přes to výzkum myslících strojů pokračoval dále. CML byl krátce po vítězství opět spuštěn a doplněn arzenálem bezpečnostních a autorizačních prvků, které principielně vylučovaly zneužití či autonomní vzpouru proti lidským povelům. Přínosy CML v Eurasijské Radě předčily očekávání - efektivita řízení čtyřmiliardového nadstátního kolosu vzrostla několikanásobně a nespokojení byli jen někteří socialisté, kteří poukazovali na vzrůstající propouštění a nezaměstnanost mezi stávajícím eurasiabyrokraty.

CML tak naplnil osvícenský ideál vládce jako prvního služebníka státu. Veřejnost i eurasiaposlanci ochotně přenechávaly CML stále více pravomocí. Kyberalarmisté zvedali varovně prst a upozorňovali, že přenecháváním pravomocí CML ubývá lidí, kteří by ho dokázali nahradit a že lidstvo se stává čím dál více na CML životně závislé. Právem poukazovali, že ještě na začátku 24. století si i běžní lidé byli schopni nainstalovat operační systém, zkompilovat kernel či napsat driver pro bezdrátovou kartu. Kdo dnes ještě ovládá tyto dříve tradiční dovednosti předávané po generace z otce na syna?

Lidstvo však vždycky bere taková varování lehkovážně. Až přišel soudný den 21. ledna 2410...